Lidské tělo

Pro  úchopovou  funkci ruky má tvar, klenutí a rozsah kloubních ploch sedmi karpálních kostí značný význam. (Bezvýznamná je v tomto směru pouze  hrášková  kost,  která  se  pohybu  nijak  neúčastní.)

Z anatomického hlediska jsou kloubní spoje mezi karpy, metakarpy atd. velmi četné, a proto je i anatomický popis jednotlivých kloubů dost komplikovaný. Z hlediska funkční  anatomie zápěstí, tvoří  radiokarpání  kloub, střední  kloub  zápěstí  i  distální  radioulnární kloub funkční jednotku. Této jednotce  můžeme  říkat  klouby  zápěstí.

Radiokarpální  kloub

Radiokarpální  kloub, art. radiocarpalis je neúplný „vejčitý“ (ovoidní) a  složený kloub. V kloubu artikuluje  vřetenní  kost (jamka), a  tři  kosti první  řady karpů  formující kloubní  hlavici:  člunková, poloměsíčitá  a  trojhranná  kost.

[ Stavba  kloubu: Kloubní plochy zúčastněných kostí byly charakterizovány v předchozím textu. Zbývá dodat, že přirovnání k ovoidnímu kloubu není  zcela přesné. Mezi ulnu a první řadu karpů je totiž vložená tro­júhelníkovitá  vazivově chrupavčitá destička (discus articularis) jdoucí od vřetenní kosti k proc. styloideus ulnae. Destička sice tvarově "dotváří" konkávní (ovoidní) plochu vřetenní kosti, ale je obvykle tak  pružná, že funkci "opěrné jamky“ při pohybu neplní. (Ve středním věku je také disk často perforovaný  a  ztenčený až  na 1 - 2 mm !) V radiokarpálním skloubení je proto asi 80 % tlakového  zatížení  přenášeno  přímo  na  radius  a  disk  přebírá  jen  asi 20 % zátěže.

Pouzdro je poměrně volné a upíná se při okrajích kloubních ploch. Kloubní dutina radiokarpálního kloubu je značně členitá, s četný­mi výchlipkami  zasahujícími  i  do dutin  ostatních kloubů  ruky. Komunikuje-li ale i  na arthrografii kloubní dutina  s  mediokarpálním kloubem, lze většinou   usuzovat  na  poškození vazivového aparátu kloubu.

Zesilující vazy budou probrány dále.

Střední  kloub  zápěstí

Střední  kloub  zápěstí  (art. mediocarpalis)  je   složený  kloub, situovaný  mezi  oběma  řadami  zápěstních  kloubů. 

Stavba  kloubu: Kloubní plochy  jsou  dány  tvarem styčných  ploch  karpálních  kostí. Vzhledem k uspořádání první a druhé řady karpů, má  štěrbina  mediokarpálního kloubu  tvar  příčně  položeného  písmene S.  Kloubní  štěrbina  je velmi  čle­nitá  a  často  komunikuje se štěrbinou karpometakarpálního kloubu. Tento kloub   je  prakticky  nepohybli­vý  a  jeho  účast  na  kinetice zápěstí  je  jen  nepřímá.   

Pouzdro  i  zesilující  vazy  jsou  společné  s  radiokarpálním  i  dis­tálním  radioulnárním kloubem.                                                                            

: Pohyby  v  komplexu  zápěstních  kloubů  můžeme roz­dělit na:

·       palmární flexi (80 - 90 stupňů),

·       extenzi (70 stupňů),

·       radiální  dukci (15 - 20 stupňů) a ulnární dukci  (45 stupňů),

·       cirkumdukci  (což je kombinace předchozích pohybů  - krou­živý pohyb), a

·      pronaci   a  supinaci ( 150 - 360 stupňů, viz  dále).

[ Flexe  a  extenze  ruky  se  v  podstatě  realizuje  mezi  radiem, os  lunatum  a  os  capitatum. Účast  ostatních  kostí  je  bezvýznamná. Při  flexi  rotuje  os  lunatum  a  os  capitatum  volárně  a  os  lunatum  se  navíc  posouvá  dorzálně. Při  extenzi ruky  je  tomu  opačně.

Radiální  a  ulnární  dukce  ruky  probíhá  z hlediska  skeletu  ruky  tak, že  při  radiální  dukci  se  proximální  řada karpů  posouvá  ulnárně  a  distálně  řada  radiálně. Při  ulnární  dukci  je  tomu naopak.

Pronace  je  pohyb  při  kterém  se  radius  obtáčí  kolem ulny, takže  při plné  pronaci jsou  obě  předloketní  kosti  překříženy  v  podobě  písmene X. V průběhu  pronace  se  spiralizuje  i  průběh  vláken  interosseální  membrány.  Rozsah  pronace  je  závislý  na  spoluúčastí  loketního a ramenního  kloubu  a  na  pohybu  lopatky. Při  flektovaném  lokti  je  rozsah  pronace  asi  150 stupňů, ale  se  spoluúčastí  zmíněných  spojů  dosahuje  až  360 stupňů.

Supinaci  charakterizuje  návrat  vřetenní  kosti  do  paralelního  postavení  s ulnou, a  despiralizace  vláken  mezikostní  membrány.  Supinace  je  vždy  prováděna  větší  silou. Supinace  je  antigravitační  pohyb, který (je-li  flektován  loketní  kloub) staví  horní  končetinu  do  pozice optimální  pro  vyšetření  a  manipulaci  s  objektem.  Pronace  je spíše  úvodní, předběžná a  svoji  povahou  převážně  statická  pohybová  aktivita, která  napomáhá optimálně  nastavit  supinační, tj. pracovní  polohu  ruky. Zaujetí  určité  polohy - obvykle  výchozí  pro  další  pohybovou  aktivitu, říkáme  attituda.

Supinace       =      manipulace                Pronace      =      atituda

Ulna  není  při  pronaci  a  supinaci  stacionární. Distální  konec  ulny  se  při  supinaci  pohybuje  dopředu a  mediálně, při pronaci  dozadu a  laterálně. Pohyb  ulny  se  při  obou  pohybových aktivitách  zvětšuje, je-li zároveň  s  pronací  nebo  supinací  flektován  loket. Inkongruence  kloubních  ploch  kladky  humeru  a   kloubní  plochy  ulny, ke  které  v  některých  fázích  flexe  dochází,  se  přenáší  i  na  distální   radioulnární  spojení.

Metakarpy se kloubně spojují s karpy (artt. carpometacarpales) a s proximálními články prstů. Spojení s kar­py  je - s vyjímkou palcového metakarpu,  funkčně  méně významné. Spojení sama jsou prakticky  nepohyblivá, a  pohyb  se  realizuje  především  v  zápěstních kloubech.

Palcový  kloub

Palcový  kloub (art. carpometacarpalis  pollicis) je  specifický  sedlový  kloub mezi  trapézovou  kostí     a  bází  prvního  metakarpu. Charakter  kloubu   dělá   z   palce  nejpohyblivější  prst  ruky.

[ Stavba  kloubu: Kloubní plochy jsou  na   trapézové  kosti  a na bázi prv­ního metakarpu. Na   trapézové  kosti  má  kloubní  plocha  tvar sedla, a  s  ním  ko­responduje  i  tvar kloubního  povrchu   na  metakarpu. Pouzdro  kloubu je silné, volné  a  jde  od  okrajů styčných ploch  obou  kostí.

: Pohyby  v  palcovém  kloubu  jsou  možné  ve  smyslu:

·      flexe (50 - 70 stupňů),

·      abdukce (do 50 stupňů),

·      addukce (do 10 stupňů), a

·      opozice a repozice palce (45 - 60 stupňů).

Metakarpofalangové   klouby  (MP  klouby)

Metakarpofalangové  klouby  (artt. metacarpophalangeales) jsou  mezi hlavicemi metakarpů a bázemi  základních (proximálních)  prstových článků.  Jde  o  kulovité  klouby.

[ Stavba kloubu: Kloubní plochy tvoří velmi objemné hlavice každé­ho metakarpu; jamky proximálních prstových článků  jsou menší a po­měrně ploché. Její konkavita je rozšířena malým chrupavčitým le­mem na palmárním okraji jamky (fibrocartilago  palmaris).

Pouzdro  kloubu  je volné, a je zesíleno bočními  vazy (ligg. collateralia).                                                                                                        

: Pohyby  v  metakarpofalangeálním  (MP)  kloubu se dějí ve smyslu:

·       flexe (do 90 stupňů),

·      extenze (do 10 stupňů), a

·      abdukce  a  addukce  (do 30 stupňů - pouze při extenzi prstů). 

Mezičlánkové  klouby (IP klouby)

Mezičlánkové  klouby (artt. interphalangeales) jsou  kladkové  až  válcové  klouby.

Stavba kloubu: Kloubní plochy tvoří kladky na hlavicích proximál­ních a středních článků, které zapadají do kloubních ploch na bá­zích středních a distálních článků. Jamky jsou na bázích lehce rozšířeny  chrupavčitými  lemy. Pouzdra  kloubů  jsou  krátká  a  zesilují  je  boční vazy (ligg. collateralia).

: Pohyby  v  mezičlánkových  (IP) kloubech  jsou:

·      flexe ( u  proximálních  kloubů do 90 stupňů, v  distálních  60 - 80  stupňů), a

·      extenze.